Porcelánové panenky Anny Šlesingerové

Své panenky vytváří Anna Šlesingerová nejprve z plastelíny nebo modelovací hlíny. Podle modelu postaví sádrovou formu a do ní odlévá  panenky z porcelánu nebo z papírové licí hmoty. Panenky si také sama obléká, nezaskočí ji ani výroba paruk, bot či ostatních doplňků. Ráda modeluje i podle určitých portrétů. I na naší výstavě jsou portrétní panenky zastoupeny. Kromě této činnosti se zabývá i opravami a restaurováním starých panenek z porcelánu, papíru, masy, ale celuloidu. Se svými panenkami se autorka úspěšně zúčastnila soutěží v Sindelfingen,  Mnichově, Bregenz, Neustadtu u Coburgu, Londýně a ve Vídni.

Vystavené panenky můžeme rozdělit do několika skupin:

Reprodukce starých francouzských panenek
je velmi náročná disciplína co se týče pracnosti, přesnosti (hlavně malování obličeje) a oblečení. Dříve se tyto panenky používaly nejen na hraní ale také místo módních katalogů. Módní salony a švadleny na nich předváděly své nové modely na zámcích a hradech. Panenky mají oblečeno nejenom to co na nich vidíme, ale vše co k dobovému oblečení patřilo: spodní prádlo, košilku, šněrovačku, punčochy a případně i honzíka. Porcelánové díly jsou odlity z bílé hmoty ( u moderních panenek se používá porcelán zabarvený do hmoty, růžový v různých odstínech, žlutý pro Číňany, hnědý pro mulaty, černý černochy a nebo červený pro indiány ). Aby bylo možno docílit jednolitou pleťovou barvu na bílém porcelánu, je nutno ji nanášet v několika vrstvách, které jsou jednotlivě vypalovány. Takže barva na takové hlavičce, než je hotová, jde do pece až i 10 krát. Kloubové tělo je ušito z jemně vydělané kozí kůže a vycpané dřevěnými pilinami. Pochopitelně ani doplňky nesmějí chybět: klobouk, kabelka, boty  anebo slunečník, který je přirozeně funkční. Tuto kategorii zastupují panenky Bru 8 v křticích šatičkách, Bru 13 v červených šatech s honzíkem oceněná červenou stuhou (80 bodů ze 100 možných) na mezinárodní soutěži v Londýně a Bru 13  v růžových šatech, odměněná bronzovou medailí v rakouském Bregenz.

Reprodukce starých německých panenek
jsou neméně náročné. Platí zde stejná měřítka i na mezinárodních soutěžích. Porota také zde kontroluje kompletnost oblečení, kvalitu malování a zpracování porcelánu. Tuto kategorii zastupují panenky firmy MOA  (Max Oskar Arnold ), Parian- panenky neznámých výrobců, princezna Juliana fy. Heubach , firmu  J. D. Kestner zde zastupuje např. panenka ve fialových šatečkách, která je odlita do originální staré formy z let 1880 a jiné. Do tohoto oddělení patří též malé, většinou celoporcelánové panenky, jejichž ruce a nohy jsou většinou k tělíčku připojeny drátky.

                                                                 
Reprodukce moderních panenek
od současných panenkářek / panenkářů. U této kategorie se hodnotí podobnost s originálem, malování a oblečení. Na této výstavě najdete panenky německých panenkářek pak formy dovezené z Austrálie a USA. V zemích západní Evropy je množství obchodů, kde je možno zakoupit formy jak pro reprodukce starých francouzských, německých, tak i moderních panenek.Tyto firmy pak většinou prodávají i ostatní materiály, potřebné pro výrobu panenek, jako oči, paruky boty, oblečení, doplňky atd. Každý panenkář nebo panenkářka jsou povinni vedle výrobní značky originálu zvěčnit svůj monogram a rok výroby, aby bylo vidět, že se jedná o reprodukci, nikoliv o padělek. Většina panenkářů je sdružena do tzv. cechů, které pro své členy pořádají soutěže a vzdělávací kurzy, kde je možné se naučit nové techniky při zpracování porcelánu a jeho malování.

Portrétní panenky podle předlohy
V této disciplině je zapotřebí nejenom dobrá představivost, ale i znalost fyziognomie. U těchto objektů se hodnotí věrnost podoby, volba námětu a provedení. Za povšimnutí stojí „Lidie“ jejíž ruce jsou z jednoho kusu porcelánu. Forma je velmi složitá, a aby bylo odlitek možno vyjmout, je složena z pěti dílů. Podobný případ je forma na pejska, který je u panenky „Drahuška“. Sem patří také Eliška, Bastian, Olga, Filípek, Číňanka s vnoučetem a japonští sourozenci. Portrétní panenky Anna Šlesingerová v současnosti již nevyrábí.

Anna Šlesingerová

Narodila se v roce 1946 v Praze, kde vystudovala elektrotechnickou průmyslovku. Této profesi se věnovala do roku 1981, kdy emigrovala do Německa. Jejím prvním působištěm byl Norimberk. V Německu se seznámila se svým manželem, také Čechem, Jiřím Šlesingerem. Dnes žijí v malém městysu Schwanstettenu.

Anna Šlesingerová se k panenkám dostala náhodou při návštěvě známé, kde viděla jejich sbírku. Když se vrátila domů, vyprávěla o tom žačkám na kurzu paličkovaní a vyšívání, který tehdy ve svém volnu vedla. Všechny hned nadchla představa, že by si mohly také nějakou panenku vyrobit.

Anna Šlesingerová se nakonec rozhodla, že povede nový kurz na výrobu panenek. V té době neměla ani pec a o technologii nevěděla téměř nic. Pustila se do studia, koupila první malou pec, formu a láhev porcelánu. Jak sama říká, nejvíc se naučila formou pokusů a omylů.